Co čte máma na “mateřský”

recenze

Jsem knihomol – a neléčím se. V současné době jsem knihomol na „mateřské“, tedy spíš už „rodičovské dovolené“… Naštěstí ale zatím nedošlo na tragická slova mnohých takymatek: „Počkej, až budeš mít děti, to nebudeš mít na čtení čas,“ hrozily některé z nich. Ano, času je méně – nicméně zase tak žalostné to není. Možná si víc vybírám, která knížka bude (snad) stát za to, abych jí volnou chvilku věnovala. A tady je několik těch, u kterých jsem se nesekla.

MALINKA

Jestli jsem si na mateřské něco slíbila, tak že si udržím alespoň jakýs takýs přehled o současné české literatuře. Zároveň jsem věděla, že budu potřebovat něco čtivého, nenáročného formálně, co se bude číst téměř samo – zkrátka dobrý příběh. Nakladatelství Host je v tomto směru dobrou zárukou. Literární debut Dity Táborské Malinka mi na noční stolek přihrál i aktuálně zajímavé téma: rodičovství, mateřství, adopce, ale také těhotenství a porod.

Musím se přiznat, že jsem nad ním nejprve zaváhala. Řekla bych, že každá čerstvá máma si několik měsíců prožívá jen ten svůj příběh. Zvláště pokud se stala mámou poprvé. Nicméně pak jsem se do Malinky hltavě zakousla – několikaměsíční absence čtiva k tomu dost přispěla.

A co o Malince napsat? Pokud vás téma adopce zajímá, pravděpodobně vás neminula prvotina Viktorie Hanišové Anežka a autobiografický Rok kohouta Terezy Boučkové. Malinka tuto dvojici doplňuje o další úhel pohledu a nabízí neméně bolestivé poznání, že často „to“ zkrátka nevyjde. I přes snahu všech zúčastněných se jejich životy jako červená nit táhne zejména zklamání. Zklamání rodičů, těch, kteří rodiči být nemohu, adoptované Malky – a snad je zklamán i Bůh, který zde nabírá ženské podoby.

Malinku mohu doporučit, byť po literární stránce mi přišla trochu nevyvážená. Skvělé pasáže občas prostřídaly kapitoly, které bych klidně oželela. Jako celek je ale mimořádným příběhem, který  (nejen) v každé mámě zabrnká na nějakou tu strunu a čtenáře nezklame.

P. S. Zmuchlanou obálku na fotce má na svědomí naše desetiměsíční Kristýnka 😊.

Koupit knížku

ZLODĚJI KNIH

V poslední době jsem daleko více přišla na chuť odborné a populárně naučné literatuře. Možná na tom není nic divného. Dá se lépe číst po částech, není tak „citově náročná“ a navíc se k ní můžu vracet s delším časovým odstupem – což u beletrie neumím.

Protože se snažím tak nějak nezakrnět v oboru, který jsem vystudovala (informační věda a knihovnictví), sáhla jsem po knížce Zloději knih. Její autor Anders Rydell se při pátraní po ztracených knihovnách – jak zní podtitul knihy – pouští do mapování smutné etapy z dějin knihoven. Svoje putování a bádání zasvětil nacistickému rabování knižních sbírek.

Jak rozsáhlé toto rabování bylo, je zřejmé již z úvodních stránek věnovaných zejména roku 1933 a nechvalně známému pálení knih, které v tomto roce probíhalo po celém Německu. Přesto nás může množství zabavených knih a vyrabovaných knihoven stále znovu a znovu šokovat. Co se ale dále s knihami dělo, kde skončily a jaký byl vlastně smysl toho všeho? I na to najdete v knížce odpověď.

Autor má ten dar, že vypráví příběh ztracených a (někdy) znovunalezených knih věcně a zároveň poutavě. Už po přečtení několika prvních kapitol vím, že tuhle knížku neodložím nedočtenou.

Koupit knížku

SPOLKLA MĚ KNIHOVNA

Do výše zmíněného oboru vlastně patří i nejnovější knížka Kláry Smolíkové. Je však psána (zejména) pro děti. Možná se stejně jako já těšíte, až si s dětmi budete společně číst. Až dojde na něco náročnějšího, než jsou říkadla od Lady nebo Sedm kůzlátek. Já se na to období těším moc a už teď si dělám zásobu, co bych chtěla své dceři číst, nebo jí doporučit ke čtení.

U knížek od Kláry – jak jim říkám, protože autorku osobně znám – jsem zatím nesáhla vedle. Příběh chlapce, kterého spolkla knihovna, a on má tak možnost poznat vše možné z historie písma, knih a knihoven, právě testuje můj dvanáctiletý synovec. A jeho první slova zněla:

„Jééé, teto, ta knížka je super. Já si ji chci přečíst celou, půjčíš mi ji domů?“

Takže upřímně nevím, kdy se ke mně knížka zase vrátí, ale myslím si, že dalších slov asi nebude ani třeba.

Koupit knížku

NA VOLNÉ NOZE

Knížka Roberta Vlacha Na volné noze má jednu velkou výhodu: rozsáhlost. A také jednu velkou nevýhodu: rozsáhlost. Ale teď vážně… První kniha pro freelancery v češtině – jak zní upoutávka na obálce – mě prostě nenechala chladnou. Právě mateřská a rodičovská dovolená je pro mnohé totiž impulzem skočit do toho rovnýma nohama. Do čeho? Do práce na volné noze.

K tomu se ale váže hodně starostí, radostí i otázek. Pokud jste pravidelným návštěvníkem stejnojmenného portálu a blogu (https://navolnenoze.cz/), nebude vám problematika freelancingu rozhodně cizí. Proč tedy kniha? No, znáte to: někdo to rád na papíře, ucelené, a ještě k tomu voňavé z tiskárny…

A pokud máte k volnonožství dokonce směle nakročeno, nemusíte se výše zmiňované rozsáhlosti vůbec zaleknout. Stačí si vybrat jednotlivé kapitoly, jako to dělám právě teď já.

Zajímavý účinek potom mají tzv. klíčové myšlenky, které uzavírají každou kapitolu. Měly by sloužit jako jakési shrnutí po přečtení dané části, nebo jako „alespoň shrnutí“, když se rozhodnete kapitolu přeskočit. Na mě ale zatím působí opačně. Po jejich přečtení se většinou rozhodnu k prostudování celého příslušného textu. Takže za mě rozhodně dobrý tah a trik, jak se s 760 stranami knihy poprat.

A nebojte se – máte na to přece celé tři roky dovolené!

Koupit knížku

KREATIVNÍ ZÁPISNÍK

Jako máma se snažím nejen číst, ale také něco tvořit. Někdy je času více, jindy méně. Rychlou rozcvičku pro mozkové závity nabízí Kreativní zápisník, který vydal René Nekuda. Je plný různých úkolů spjatých s kreativním psaním – a vlastně i myšlením.

Některé z úkolů mi přišly úplně super, jiné mě až tak nezaujaly, ale jak říká autor: I ty mají svůj smysl.

Na všechny zatím bohužel nebyl čas, ale není kam spěchat. Zápisník má teď svoje místo v tašce, kterou mám připnutou u kočárku, a doufám, že bude ještě pár hezkých dní… Když si chcete dát na procházce s miminkem „lavičkovou pauzu“, nemusíte jen tak koukat do mraků – i když ani to zápisník nezavrhuje, jak dokazuje výše vybraný úkol.

Koupit zápisník

Tak to je vše, milí přátele… A co vy? Máte pro mě nějaký knižní tip, který bych si neměla nechat ujít ani na “mateřský”?

Lenka
mám ráda dobré příběhy, praktické diáře, červené svetry a pruhovaná trička, ořezané tužky, záložky a knížky, kávu a tři tečky...

Comments are closed.