JAK TO SLADIT

 

Rodičovská dovolená – tři roky prázdnin, během kterých nechcete o práci ani slyšet, nebo období, ve kterém se profesně posunete nebo dokonce vyrostete? Každý to vidí jinak. Pokud se (ať už plánovaně, či nečekaně) rozhodnete pro druhou možnost, čeká vás pravděpodobně nelehký proces: slaďovaní pracovního a rodinného života.

Tento článek bych ráda věnovala všem mámám, které z jakéhokoli důvodu na rodičovské dovolené pracovat chtějí, mohou nebo musí. Ideální je přitom samozřejmě situace, kdy se pro práci v této životní etapě rozhodnete zcela dobrovolně, nikdo a nic na vás netlačí a vy se zkrátka chcete věnovat také něčemu jinému než plenkám. I tak můžete ale narazit na několik bariér, které je potřeba překonat. Rozdělila jsem je do pěti oblastí a pokusím se vás inspirovat, jak jsem je vyřešila.

PROČ

Na začátku je asi fajn si říct, proč se vlastně chcete nějaké práci věnovat, protože podle toho budou vypadat také následující rozhodnutí a kroky. Mezi časté důvody mohou patřit například tyto:

  • finanční situace
  • udržení kontaktu se stávajícím zaměstnavatelem
  • potřeba sociálních vazeb
  • nutnost zůstat ve svém oboru „v obraze“
  • snaha posunout svůj koníček na zdroj příjmu
  • touha zdokonalovat se v tom, co dělám
  • motivace vyzkoušet si něco nového, na co při zaměstnání nebyl čas
  • a další…

Jednotlivé body se mohou různě prolínat, doplňovat nebo časem měnit. Průměrné tři roky, které strávíme s jedním dítětem doma, jsou docela dlouhá doba. Určitě je ale dobré si určit minimálně dvě tři priority a od nich se odrazit. Pomohou vám v tom, abyste se zbytečně nestresovala nebo nedělala něco, co vám ve finále nebude dávat žádný smysl.

Praktický příklad: Pokud mě aktuálně pálí finanční situace, mohu dělat i něco, co mě sice neposune dále, ale pomůže mi překonat náročné období. Vím, že to je jen dočasné, a nebudu se trápit tím, že se touto prací zrovna moc nerozvíjím…

Nebo: Peníze pro mě nejsou zase tak rozhodující, ale potřebuji se stýkat s lidmi ze svého oboru. Oželím tedy finanční ohodnocení, ale nabídnu svoji účast na různých projektech třeba jen formou dobrovolnictví.

A do třetice: Chci si udržet kontakt se svým zaměstnavatelem, a proto nebudu ztrácet čas hledáním jiných příležitostí, ale zkusím se s ním dohodnout třeba na DPP a podobně.

CO

Když už víte proč, bude se vám také lépe odpovídat na otázku co. Upřímně si myslím, že pro hledání úplně nových a nevyzkoušených příležitostí není rodičovská dovolená úplně nejvhodnější. Ale záleží určitě na mnoha okolnostech a zasáhnout může také náhoda nebo zkrátka a jednoduše štěstí. Může se stát, že budete v pravý čas na pravém místě se správnými lidmi a povede se vám rozjet byznys, o kterém jste toho dosud moc netušila. A bude to báječné!

Z vlastní zkušenosti se však přikláním spíše k rozvoji nebo posunu toho, čemu jste se věnovala už před rodičovskou. Minimalizují se rizika neúspěchu, snižují se nároky na čas strávený učením se nového nebo peníze, které byste musela zpočátku investovat.

Co se tedy může výrazně změnit, bude forma, kterou své činnosti dáte.

Opět několik příkladů, kdy se mění způsob práce nebo dochází k nějakému posunu v oboru:

  • učitelka – doučování žáků z pohodlí domova
  • redaktorka – copywriterka
  • sekretářka – virtuální asistentka

Ne každý má k tomu příležitost, ale pokud se vám povede vybudovat si síť kontaktů nebo určitou prestiž již před rodičovskou dovolenou, bude se vám navazovat o hodně lépe. Pokud jste zvyklá v životě plánovat, myslete na to předem – alespoň občas.

KDY

Nejpalčivějším problémem pro mámy bývá logicky téma času. Kdy mám pracovat? Kdy budu mít klid? Zvládnu své povinnosti? I když pominu skutečnost, že nemusíte za prací nikam dojíždět – což je samostatné téma – nejsou to rozhodně banální otázky.

Opět z vlastní zkušenosti dodávám, že pokud nemáte minimálně čtyři hodiny čistého času denně, tak bohužel nemá cenu si mnoho závazků dávat. A tím „čistého“ myslím opravdu nerušeného – nikým a ničím – kdy budete schopná se do práce i hlouběji ponořit. Nemusí to být nutně čtyři hodiny v kuse, ale třeba dvě po obědě a dvě večer. Jak si je najít? Já jsem to udělala takto:

  • většinu domácích prací nebo nákupů a činností, které jdou absolvovat s dítětem, dělám se svojí dcerou
  • z toho vyplývá, že například po obědě, kdy dvě hodiny spí, neuklízím, nevařím, nedělám na zahrádce, ale věnuju se práci
  • další dvě hodiny mám vyhrazené po tom, co večer usne, vypínám TV, sociální sítě, zaklapnu knížku a také pracuju
  • využívám víkendového hlídání, kdy se nabídne někdo z rodiny
  • když je potřeba něco akutně vyřešit (e-mail, telefonát, dodat kratší text obratem), nevyčítám si, že se dítě hodinu dívá na pohádky
  • a nakonec to nejdůležitější: dcera chodí na dvě dopoledne do dětské skupiny – v tomto čase si plánuji hlavně schůzky

Ne každý den je samozřejmě stejný, někdy je toho méně, jindy je potřeba více improvizovat. Co moc neodlišuji, jsou pracovní dny a víkendy.

Pozastavím se ještě nad dětskými skupinami. Dcera do své oblíbené dochází přibližně od dvou let a několika měsíců. Dvě dopoledne v týdnu jsou finančně přijatelné a efektivita tohoto volného času je pro pracující mámu k nezaplacení. Po krátkém období adaptace je to aktuálně část dne, na kterou se obě těšíme. Pokud si jen trochu myslíte, že to vaše dítě zvládne, neváhejte, za zkoušku nic nedáte.

Aktuální přehled dětských skupin v našem regionu.

KDE

Neméně žhavým bodem je místo, kde se budete práci věnovat. Pokud musíte někam docházet či dojíždět, je to o to náročnější, a nemůžete si moc vybírat. Tuto variantu já nyní neřeším, ale ani tak pro mě není výhodné vracet se dva dny v týdnu k práci domů. Zůstávám ve městě, kde dcera navštěvuje „školku“.

V případě našeho okresního města (a dalších podobných) dříve či později narazíte na skutečnost, že míst vhodných k práci tu není tolik jako v jiných regionech a samozřejmě už vůbec ne tolik jako v Praze (kde jsou ale zase dostupné za jiných finančních podmínek).

Co se mi osvědčilo a třeba takové či podobné možnosti najdete i u vás?

  • knihovny (mé oblíbené: Středočeská vědecká knihovna v Kladně, Městská knihovna Kladno)
  • kavárny (mé oblíbené: Divadelní kavárna, Owl Coffee, Bez Konce, Chez Nous)
  • veřejná místa s wi-fi (mé oblíbené: Central Kladno)

Novinka: v nedávných dnech se vyskytla možnost nerušené práce v Buštěhradském Pelíšku, mrkněte na webovky a určitě vyzkoušejte, také se na to chystám…

V každém případě je dobré už od začátku počítat, není tajemstvím, že dětské skupiny nebo práce v kavárně či v coworkingu vás bude něco stát. Pokud si 4–6 hodinami práce nevyděláte tak, aby se to vyplatilo, je potřeba vše projít od začátku: proč, co, kdy…

JAK ZAČÍT?

Asi vás nepřekvapí, když vám poradím: pozvolna. Přidat se dá vždy, ale nálepky „nespolehlivá“ se zbavuje těžce. Na první větší zakázku jsem si troufla, když bylo dceři osm měsíců. Byl to věk, kdy jsme se doma stoprocentně zajely a nastal vytoužený režim. Ten se sice průběžně mění, ale odhad „na co mám – a na co ne“ už funguje celkem dobře.

Náročnější chvilky v podobě nemocí se také samozřejmě najdou, ale klienti už tak nějak vědí, že je to opravdu výjimečná situace, a ne zanedbání práce. V současnosti se živím hlavně jako copywriter a pravidelné zakázky mám od třech zadavatelů. Kristýnce budou letos tři roky a já se připravuju na další etapu „slaďování“.

Tři závěrečné rady, které se mi osvědčily:

Když přijde životní šance, chyťte ji za pačesy a pak teprve přemýšlejte, jak to uděláte. Vyjde to!

Nebojte si říct o pomoc.

Buďte na sebe i své okolí náročná, ale s velkou dávkou laskavosti. Tento přístup se vám tisíckrát vrátí.

Lenka
mám ráda dobré příběhy, praktické diáře, červené svetry a pruhovaná trička, ořezané tužky, záložky a knížky, kávu a tři tečky...

Comments are closed.